Psí aktivity

Agility

Je parkurový běh pro psy a jejich majitele a je odvozen od koňského parkůrového skákání. Kolébkou tohoto psího sportu je Velká Británie. Parkur je sestaven z různých typů překážek (skokové, tunely, kladina, houpačka, slalom...) Pes je překonává v předem určeném pořadí na volno (bez vodítka i obojku), veden pouze slovními povely a pohybem psovoda.

V agility se pořádají zkoušky a závody, ve kterých vítězí tým (tj. psovod+pes), který doběhl v nejrychlejším čase a s nejnižším počtem chyb. Ukázky agility je možné často vidět i na větších výstavách psů.

Agility v ČR je poměrně mladý sport, ale má stále stoupající počet příznivců. První závod agility se v České republice konal v roce 1991. Samotný Klub agility České republiky byl založen v roce 1992 a v současné době je členem ČMKU prostřednictvím Českého kynologického svazu. Klub pracuje v rámci oblastních skupin, které soustřeďují zájemce v rámci svého okolí, zároveň se zaměřuje na propagaci tohoto psího sportu.

Každoročně pořádá Mistrovství České republiky a Mistrovství mládeže v agility, kterého se mohou zúčastnit psi všech ras, s průkazem původu i bez něj (i kříženci).

Pro své členy vydává Klub zpravodaj Střípky, který vychází 5x ročně a obsahuje informace o agility v ČR i ve světě, o připravovaných závodech atd. Členem Klubu agility ČR může být každý občan bez ohledu na státní příslušnost, který zaplatí členský příspěvek pro daný rok.

Klub agility
www.klubagility.cz

Psi v záchrannářské kynologii

SVAZ ZÁCHRANNÝCH BRIGÁD KYNOLOGŮ ČR je společenskou organizací zabývající se záchrannými pracemi pomocí speciálně vycvičených psů. Jejich výcvik je veden k vyhledávání živých i mrtvých osob v nejrůznějších prostředích. V zimních podmínkách jde převážně o hledání osob zapadlých ve sněhu nebo zavalených v lavině, v letním čase pak vyhledávání osob zatoulaných a ztracených v nepřístupných terénech, většinou dětí nebo starších osob. Specifickou kapitolu tvoří nejmladší odvětví záchranářské kynologické činnosti, kterou je vyhledávání utonulých osob pod vodní hladinou za pomoci člunů, na jejichž přídi leží pes a čicháním po hladině lokalizuje utonulého.

Vedením tohoto speciálního druhu výcviku jsou pověřeni Jihočeši, kteří na toto téma konají každoročně výcvikové kursy vodních prací. Těžiště záchranného výcviku psů však hlavně tvoří vyhledávání zavalených osob v sutinách nejrozmanitějšího druhu. Ve středoevropských podmínkách se převážně jedná o prohledávání zřícených rodinných domků po výbuchu plynu, sesutých staveb, likvidace nejrůznějších továrních havárií apod. Při pomoci v zahraničí jde pak hlavně o působení po zemětřesení, jako byly tragické události roku 1999 v Turecku nebo na Taiwanu. Svaz při této činnosti úzce spolupracuje s Hasičským záchranným sborem, Policií a všemi dalšími organizacemi podobného zaměření, jako je Horská služba, Vodní záchranná služba, Letecká záchranná služba, Adra, Český červený kříž a další.

SVAZ ZÁCHRANNÝCH BRIGÁD KYNOLOGŮ ČR je členěn do krajských brigád, které fungují na území jednotlivých regionů. Jejich činnost je řízena prezidiem svazu voleným jedenkrát za 4 roky celostátním sjezdem. Současně je voleno pětičlenné předsednictvo, které je mezi sjezdy výkonným orgánem. Z momentálně nejlépe vycvičených členů svazu je sestavována a průběžně doplňována Pohotovostní jednotka SZBK, která je připravena kdykoli na vyzvání se dostavit k zásahu nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Pro tyto účely jsou psovodi i psi připravováni nejen po stránce odborné, ale i psychologické a zdravotní.

Svaz záchranných brigád kynologů
Kontaktní osoba: Vladimír Kuchta
Adresa: Stroupečská 1575, 438 01 Žatec
Telefon: 397 727 951

Internetové stránky:
www.zachranari.cz

Flyball

Flyball je dynamický kolektivní sport, který v sobě spojuje rychlost s přesností. Družstvo složené ze čtyř psovodů a čtyř psíků má za úkol v co nejrychlejším čase správně překonat čtyři skokové překážky a donést míčky z flyballového boxu (mechanické zařízení s několika pružinami, které po sešlápnutí přední desky vystřelí míček minimálně do vzdálenosti 61 cm) přes tyto překážky zpět do cíle. Na dráhu vybíhají psi jednotlivě, jako ve štafetovém běhu - další pes z družstva smí překročit startovní/cílovou čáru až v okamžiku, kdy ji protne pes vracející se před ním. Pokud ji překročí dříve, má chybu a musí běh opakovat. Psovod přitom zůstává za startovní/cílovou čárou a povzbuzuje svého psa k co nejrychlejšímu návratu. Právě střídání psů v prostoru startu a cíle bývají tím nejdůležitějším momentem, kde družstvo může ztratit nebo získat cenné vteřinky. Je proto žádoucí, aby byla co nejtěsnější – případné chyby pak zde nepostřehne ani sebebystřejší lidské oko a ke slovu se dostává elektronika.

Výška flyballových překážek se přizpůsobuje výšce psa. Jejich minimální výška 17,5 cm, maximální výška 35 cm. Výška překážek, na kterou dané družstvo právě poběží, se určuje podle nejmenšího psa v družstvu. Překážky jsou 61 cm široké, vyrobené z vodovzdorné překližky či plastu. Narozdíl od překážek známých např. z agility nemají žádnou shoditelnou laťku a pokud pes překážku shodí (povalí), není to hodnoceno jako chyba – jen ji musí on i ostatní psi z družstva překonat, jako by stála.

Dalším nezbytným vybavením, bez kterého se ve flyballu neobejdete, je flyballový box. Éra katapultových boxů, které jednak psy brzdily, a jednak pro ně mohly být i nebezpečné, je již naštěstí daleko za námi a v současné době se u nás i ve světě běhá na boxy víceotvorové se šikmou či prohnutou přední deskou, které umožňují psům plynulé naskočení a sebrání míčku – tzv. plaveckou otočku. Další výhodou tohoto typu boxu je, že pes míček v něm nabitý vidí po celou dobu a může tak lépe odhadnout, v jakém momentu ho chytí. Správné a rychlé chycení míčku je dalším důležitým okamžikem, který může na turnaji rozhodnout o vítězství.

Flyballu se mohou věnovat psi všech plemen - setkáte se zde nejen s populárními border koliemi, ale také s belgickými ovčáky, Jack Russell a Parson Russell teriéry, pudly, knírači, kelpiemi, appenzellskými salašnickými psy, kříženci a spoustou dalších. Všem těmto psíkům dává flyball prostor pro zdravé vybití jejich energie, prostor pro zábavu i radost ze společné aktivity se svým pánem. Učí psy větší snášenlivosti vůči sobě navzájem - bez ní by žádné družstvo nemohlo dobře fungovat. Bázlivé psíky naopak hravou formou nutí překonávat svůj strach a dokáže z nich udělat vyrovnanější jedince.

Diana Vyskočilová

Internetové stránky:
www.flyball.cz

Tanec se psem

Podstatou je sestavení choreografie různých cviků, které pes provádí za doprovodu hudby a samozřejmě psovoda. Ukázky tance můžeme vidět téměř na každé výstavě před závěrečnými soutěžemi. Tanci se psem se věnují psovodi každého věku. Ovšem ženy v této disciplíně nad muži silně převládají.

Povely jsou libovolné i když některé jsou už poměrně vžité. Měly by být krátké a výrazné, pro každý cvik a stranu se používá jiný povel. Pes musí sledovat psovoda a proto je nutné zvolit vhodnou odměnu (pamlsek či hračku) a po ukončení cviku psa ihned odměnit a pochválit. Po naučení cviků je třeba vytvořit si svou vlastní sestavu a sladit ji s hudbou a ani lidský tanečník nesmí vedle pejska působit strnule.

Klub Tance se psem České republiky byl založen v roce 1999. Klub Tance se psem České republiky (dále jen KTP ČR) vypracoval a schválil soutěžní řád, který je platný pro všechny soutěže v Tanci se psem pořádané pod záštitou KTP ČR. Činnost Klubu je ryze zájmová a veřejně prospěšná. Zájemci o výcvik Tance se psem se sdružují v Místních Klubech KTP ČR, které jsou registrovány a podporovány výborem KTP ČR a MSKS, nebo se věnují tomuto sportu idndividuálně.

Klub tance se psem
Hana Rajtšlégrová
Dvorská 92
678 01 Blansko

Internetové stránky:
www.tanecsepsem.cz

Sportovní kynologie

Sportovní kynologie je v ČR soustřeďována do dvou organizací podle územní působnosti. Jedná se o ČKS (Český kynologický svaz) a MSKS (Moravskoslezský kynologický svaz). Obě organizace jsou dobrovolnými, otevřenými, sportovními a zájmovými sdruženími. V jejich řadách najde uplatnění a vyžití skutečně každý milovník našich čtyřnohých přátel. Výcvik psů je prováděn v základních kynologických organizacích, pod dohledem zkušených instruktorů, má svoje zákonitá pravidla, vycházející z požadavků zkušebních řádů.

Oba kynologické svazy zastřešují stovky Základních kynologických organizací. Tyto ZKO nabízejí všem lidem, možnost výcviku jejich psa. Nemusí se nutně jednat o majitele, kteří se chtějí věnovat kynologii sportovně. Cvičiště navštěvují také majitelé psů, kteří chtějí mít svého psa ovladatelného a poslušného, aby jim byl jejich čtyřnohý kamarád v běžném životě, ovladatelný a příjemný společník. Majitelé psů, jimž se sportovní kynologie zalíbí, se mohou výcviku věnovat intenzivně a zúročit svou práci se psem složením zkoušek z výkonu a zúčastňovat se soutěží. Dnešní sportovní kynologie se od původní svazarmovské, velmi odlišuje. Stal se z ní opravdový sport. Psi nejsou vedeni k agresivitě, výcvik obran se neprovádí již v duchu zneškodnění pachatele, ale využívá se jejich přirozeného kořistnického pudu. Kousání do rukávu nemá tudíž již nic společného s útočností a agresivitou vůči člověku.

Sportovní kynologie se zabývá jak výcvikem všestranných psů, tak výcvikem psů specialistů. Všestranný pes prochází výcvikem a skládá zkoušky ze třech disciplin, jimiž jsou pachové práce, poslušnost a obrana. Speciální zkoušky jsou určeny pro psy specialisty obranáře nebo pro specialisty stopaře.

Všestranný výcvik psa, stejně jako specialisty lze v ČR cvičit dle těchto zkušebních řádů:
Národní zkušební řád
Mezinárodní zkušební řád
Řád pro sportovní výcvik psů

Český kynologický svaz
www.kynologie.cz
Moravskoslezský kynologický svaz
www.msks.cz

Lovecká kynologie

Pokud si někdo dá práci a podívá se na plemena psů z hlediska pracovního využití zjistí, že velké procento je řazeno mezi plemena lovecká. Řada z nich se stále při výkonu práva myslivosti využívá, u některých o takovém původním určení hovoří historie. Na tom, že historie chovu psů je nejvíce spojena se psy loveckými, není nic divného. Člověk si přece nejdříve opatřoval potravu lovem a až později přišla doba, kdy hledal pomocníka při pasení stád, hlídání majetku nebo psa společenského. Je zajímavé sledovat, jak se jednotlivá plemena vyvíjela a je zajímavé sledovat, jak jejich vývoj do určité míry opisoval vývoj lidské společnosti.

Využití loveckých psů v České republice má velmi dlouhou tradici a v současné době svá přesně daná pravidla. Zákonem o myslivosti a příslušnými prováděcími vyhláškami je dáno, že při výkonu práva myslivosti mohou být používáni pouze lovecky upotřebitelní psi. Předepsáno také je, kolik příslušná honitba a s jakou kvalifikací musí lovecky upotřebitelných psů mít. Jiné požadavky jsou na lesní honitby, jiné tam, kde je převaha rybníků, jiné na bažantnice a jiné na jelenářské oblasti. Pojmem lovecky upotřebitelný je označován pes, který složil příslušnou zkoušku z výkonu. Zkouška lovecké upotřebitelnosti pak kvalifikuje psa pro práci v poli, v lese, ve vodě, při dosledu zvěře nebo pod zemí. Zkoušky se dělí podle plemen (zkoušky pro ohaře, slídiče, teriéry, jezevčíky, retrievry, honiče a barváře) a dále pak podle typu výkonu (např. norování, barvářské zkoušky, lesní zkoušky, podzimní zkoušky, všestranné zkoušky). Z hlediska chovu psů je jistě zajímavé a důležité v Zákoně o myslivosti zakotvený požadavek, který říká, že zkoušek lovecké upotřebitelnosti se může zúčastnit pouze pes s průkazem původu a to příslušník plemene uznaného FCI.

Z hlediska organizační struktury je to v případě lovecké kynologie trochu složitější než u jiných odborností. Vzhledem k tomu, že jak již bylo řečeno lovecká upotřebitelnost vychází ze Zákona o myslivosti, je tato pracovní oblast zastřešena Českomoravskou mysliveckou jednotou (ČMMJ), která má oficiální pověření příslušné zkoušky pořádat. Chov loveckých plemen nebo spíše většina jejich chovatelských klubů se sdružuje v Českomoravské kynologické jednotě (ČMKJ), která je členem Českomoravské kynologické unie. Vzhledem k tomu, že je chov i výkon úzce provázaný, jsou jednotlivé kluby zároveň kolektivními členy ČMMJ. Vše se asi zdá být trochu zamotané. Pravdou ale je, že chov loveckých plemen má v České republice dlouhou tradici, výbornou úroveň a v zahraničí vynikající pověst. Máme také dvě FCI uznaná lovecká plemena – českého teriéra a českého fouska.

Myslivost obecně a její lovecká část zvlášť, nemají u naší veřejnosti tu nejlepší pověst. Chlap se psem a puškou automaticky vyvolává představu člověka, který bezhlavě střílí po všem živém. Jsou dobří a špatní řidiči, jsou dobří a špatní kynologové, jsou dobří a špatní učitele a jsou dobří a špatní myslivci. Je třeba si uvědomit, že myslivost jako taková není jen o lovu, ale také o péči o zvěř. A ta se bez dobře připraveného psa dělá velmi těžko.

Českomoravská kynologická jednota
www.cmkj.info

Českomoravská myslivecká jednota
www.cmmj.cz

Dogfrisbee

Vznik frisbee je úzce spjat s koláči. Prvními házecími talíři byly totiž kulaté plechy, na kterých se koláče pekly. Brzy poté bylo vyrobeno první plastové frisbee a tato zábava se rozšířila velmi rychle po celých Spojených státech. "Otcem Dogfrisbee", tedy házení disků psovi, je Američan Alex Stein, který si 4. července 1971 pořídil whippeta Ashley. Jako zkušený hráč frisbee si brzy všimnul, že i on je talířem okouzlen a skáče pro něj až do výšky devíti stop.

Rozhodujicí byl ale 5. srpen 1974, kdy se v Los Angeles hrálo baseballové utkání mezi Dodgers a Reds. Během přestávky vtrhnul Alex s Ashleym na hřiště a před zaplněnými ochozy začali svou hru. Ashley uchvátil tisíce diváků svojí rychlostí a výskoky, při kterých chytal talíř. Zpočátku ochranka stadionu nezakročila, teprve když Alex po osmi minutách šou ukončil a zamířil k východu, byl zatčen. Ashley ho nemohl následovat a v chumlu lidí se ztratil. Následující 3 dny bloudil po okolí, než si ho na Long Beach všimla jedna rodina, která se ho ujala. Získat Ashleyho zpět se Alexovi podařilo díky oznámení v televizi a rozhlase...

Alex s Ashleym se stali doslova přes noc slavní. Byli hosty mnoha televizních šou, objevili se na titulních stranách časopisů a Ashley dokonce hrál hlavní roli v dokumentu, který získal nominaci na Oscara... Kromě toho vyhrál třikrát Mistrovství světa v Dogfrisbee a jméno po něm nese nejprestižnější podnik tohoto sportu - The Ahsley Whippet Invitational. Ashley zemřel ve věku 14 let majiteli v náruči, dogfrisbee hrál až do svých třinácti. O jeho umrtí informovala téměř všechna média v USA.

V dnešní době se dogfrisbee kromě USA věnují především v Japonsku a od 90. let minulého století i v západní Evropě (především v Nizozemí, Německu, Belgii). K nám se tento sport dostal teprve během let 2004/2005, v roce 2006 byl založen DiscDog klub ČR a proběhla první soutěž. Naše týmy se ale již od roku 2004 účastní soutěží v zahraničí...

V dogfrisbee se soutěží v několika disciplínách, tou nejatraktivnější a mezi soutěžícími i nejprestižnější je freestyle, kde tým předvádí různé, někdy až akrobatické prvky, při kterých pes chytá hozené disky. Pes se při tom odráží od těla psovoda, přeskakuje jej či dělá ve vzduchu salta... Kromě dovedností psa je ale kladen důraz i na bezpečnost a rozhodčí mají právo za nebezpečné dopady tým i diskvalifikovat.

Kromě freestylu je mnoho disciplín tzv. distančních nebo na přesnost, kde se soutěží buď o co nejdelší hod, o nejpřesněji hozený disk na určitý cíl a podobně. Disk musí být samozřejmě vždy chycený psem...

Jak již bylo zmíněno, v ČR vznikl DiscDog klub ČR, který během roku pravidelně pořádá několik akcí ať už "výukového" typu nebo soutěže. Pro rok 2008 byl DiscDog klub ČR pověřen pořádáním Mistrovství Evropy v dogfrisbee...

DiscDog klub České republiky
www.discdog.cz
E-mail: info@discdog.cz

Obedience

Sport zvaný obedience vznikl ve Velké Británii. Českým překladem anglického slova "obedience" je poslušnost. Cílem obedience je naučit psa spolupracovat s psovodem. Zvláštní důraz je kladen na vzájemný vztah mezi psem a psovodem a na schopnost psa pracovat ve vzdálenosti od psovoda. V obedience provádí psovod se svým psem postupně deset cviků. Devět z nich prověřuje poslušnost a ovladatelnost psa, jeden spadá do kategorie pachových prací - jedná se o rozlišení předmětu psovoda. První závod se konal 22.10.1949 v Londýně. V roce 1950 se tento sport předvedl poprvé na světoznámé výstavě Crufts. V kontinentální Evropě se obedience rozšířila nejdříve v severských státech. Pravidla jsou ale od těch původních britských značně odlišná. V zemích zastřešených pod FCI se obsah jednotlivých zkoušek může lišit, avšak nejvyšší kategorie OB3 musí být vždy stejná, odpovídající mezinárodnímu řádu FCI.

V ČR je obedience velmi mladým sportem, klub Obedience CZ byl založen v roce 2007 a je zastřešen Českým kynologickým svazem. Český zkušební řád rozeznává čtyři výkonnostní kategorie: Začátečníci (ZOB), Třída 1 (OB1), Třída 2 (OB2) a Třída 3 (OB3). Ve všech kategoriích se mohou zúčastnit i psi nezapsaní v plemenných knihách. Registrace v plemenné knize uznané FCI je povinná pouze pro psy účastnící se mezinárodních soutěží a šampionátů. Absolvování třídy ZOB není povinné, psovod může se svým psem nastopit rovnou do Třídy 1.

Veškeré informace o tomto sportu, jeho pravidlech a pořádaných akcích naleznete na stránkách klubu Obedience CZ:
www.obedience.cz

Mezinárodní zkušební řád FCI Obedience:
www.fci.be/uploaded_files/Obedience_EN.doc.

Dogtrekking

Dogtrekking je extrémním kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Účastník absolvuje určenou trasu za pomoci mapy, dle itineráře vypracovaného pořadatelem. Psovod je se psem či více psy spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku (možno i střídání obou variant). V žádném případě není možné jít se psem na volno. Každý si musí nést povinnou výbavu, jejíž přesný seznam určuje pořadatel, vždy však obsahuje minimálně spacák, karimatku(hamaku), čelovou svítilnu, jídlo, pití pro sebe i psa, misku, mapu.

Dogtrekkingové akce jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů. Za nejkratší dogtrekkingovou akci lze respektovat podnik na 80 km. Jsou buď etapové nebo respektují pouze časový limit. Při etapové variantě je doporučená délka etapy minimálně 40 km. V průběhu soutěže účastníci rozvíjí své fyzické, psychické i orientační schopnosti a učí se kladnému vztahu k okolní přírodě. To vše po boku čtyřnohého společníka, což vede k vzájemné souhře a pochopení člověka a psa.

První dogtrekking, ve smyslu současných pravidel, se uskutečnil v roce 2001 ve Žďárských vrších na vzdálenost 126 km. S rozšiřující se základnou, rok od roku akcí přibývá a v současné době pokrývají celou řadu zajímavých lokalit České republiky, především však hory. V posledních dvou letech začínají tuto kynologickou aktivitu objevovat a provozovat i okolních evropských státech (Slovensku, Rakousku, Belgii, Polsku). Potěšující je, že na tom mají nemalou zásluhu čeští organizátoři a dogtrekaři. Přitažlivost a popularita dogtrekkingu tkví , mimo jiné, v nenáročnosti na vybavení a přístupnosti všem plemenům psů (včetně voříšků), která zvládnou absolvovat trať po svých.

Každým rokem se schází nezávislé sdružení organizátorů dogtrekkingových akcí, které koordinuje termínový kalendář a vyhodnocuje seriál mistrovství republiky.

Veškeré informace včetně pravidel,fotogalerií a kontaktů na jednotlivé dogtreky najdou zájemci na www.dogtrekking.info

Pulling

Jistě se ptáte, cože to vlastně ten pulling je. Odpověď zní: "Závody psů v tahu břemen". To už je sice konkrétnější, ale pořád si může člověk o celé věci myslit ledacos.

Nezbývá nám než se vrátit na Aljašku do doby zlaté horečky... Teď už se jistě každému vybavil film "Volání divočiny" a jsme doma. Jedna z epizod nám vypráví o sázce, zda-li pes roztáhne na saních náklad o příslušné hmotnosti nebo ne. To jsou vlastně prvopočátky závodů v pullingu, nebo taky weight pullingu, nebo prostě závodů psů v tahu břemen.

Ochráncům zvířat se jistě zježily vlasy hrůzou na hlavě, jak že vlastně jsou ti psi týráni. A to jen pro potěšení publika nebo získání sázky pro svého pána. Aby tato představa mohla být vyvrácena je třeba se blíže seznámit se současnými pravidly soutěže.

Závodů se obvykle zúčastňují psi všech plemen. U nás pak hlavně seveřáci. To jest Aljašští malamuti, Sibiřské hasky, Grónští psi a občas i Samojedi. Kromě toho můžeme zahlédnout i Německého Ovčáka, Dobrmana, Pitbulla nebo Newfounlanda. Tito psi mají za úkol roztáhnout vozík se zátěží a táhnout ho po dráze o délce 6 - 10 m (podle jednotlivých závodů). Vozík jede buď přímo po asfaltu nebo po kolejnicích. Občas se setkáme i se zimním pullingem, a to pak pochopitelně pejsci táhnou saně. Na jeden pokus mají omezený časový limit do 90 sekund. V každém závodě pes absolvuje maximálně 9 pokusů (8 pokusů + 1 možnost opravy).

A jak to tedy vlastně probíhá? Pejsek oblečený do postroje - táhnout na obojku je přísně zakázáno - je přiveden svým pánem k vozíku a připnut na lano o délce minimálně 2 metry, které spojuje psa a vozík. Potom majitel rychlým krokem zajde za cílovou čáru a začne psa přivolávat. Po dobu celého pokusu nesmí tuto čáru překročit. Pokud se ovšem pes nezamotá. Pokud se zamotá, pak samozřejmě rychle svého miláčka rozplete a vrátí se opět za cílovou čáru. Čas běží od chvíle, kdy majitel v tomto sportu též nazývaný handler pustí psa a končí buď vypršením časového limitu, nebo když vozík přejede cílovou čáru. Po celou dobu se nesmí handler dotknout psa ani nákladu a samozřejmě je přísně zakázáno používat jakékoliv pomůcky jako bič či rukáv, rovněž lákání na jiného psa (například na háravou fenu) je velmi striktně zakázáno. Úspěšný pes je svým pánečkem odměněn nějakou dobrotkou a je odveden do stínu nebo někam, kde má relativní klid. A odpočívá. Mezitím majitel bedlivě sleduje, jak se daří na této váze jeho konkurentům, a snaží se odhadnout, má-li jeho svěřenec nastoupit hned na další váhu, nebo jednu váhu vynechat - na vozík se přikládá v rozmezí obvykle 60-90 kg na jednu soutěžní váhu. Vítězem kategorie se stává pes, který utáhl nejvyšší váhu. V případě shody rozhoduje čas, za který tuto zátěž dopravil do cíle.

Málem bych zapomněl - vy vlastně ještě pořád nevíte, v jakých že to kategoriích pejsci soutěží. Psi jsou rozděleni podle pohlaví (psi, feny) a dále do váhových kategorií (psi do 28 kg, 28-40 kg, nad 40 kg, feny do 23 kg, od 23 do 31 kg, nad 31 kg).

To je asi v kostce vše o pullingových závodech. Pro neznalé tohoto sportu jedno upozornění. Shlédnete-li někdy závody na vlastní oči, a bude-li se vám zdát, že soutěžící zvíře se strašně snaží - tj. skáče, hrabe, nezřídka vydává neartikulované zvuky, sliny mu létají od tlamy, no prostě vypadá, že padne, a přesto s vozíkem ani nehne, všimněte si dvou věcí:
1. Dobře se podívejte na majitele, který za cílovou čarou volá, poskakuje, plazí se po kolenou, oči mu lezou z důlků, na čele vyskakuje žíla námahou, je na něho vesměs komický pohled
2. Podívejte se na lajnu, která spojuje psa s vozíkem - na 99% bude prověšená.

Další informace naleznete na klubových stránkách Musher´s Club Pohoda Starovice - www.pullinghustopece.estranky.cz

Mushing

V zemích, kde sníh pokrývá krajinu většinu roku, jsou od pradávna využíváni psi k tahu nákladů a k přepravě lidí na saních. Na tyto psy byl kladen požadavek hlavně na jejich odolnost vůči chladnému počasí, malým nárokům na "údržbu" a hlavně na přátelské a bezproblémové chování k lidem a ve smečce psů. K znovuobjevení tažných psů došlo na začátku dvacátého století v období zlaté horečky na Aljašce a v této době se začínají i organizovat první závody a postupně vzniká sport psích spřežení- mushing.

V 80. letech se tento sport začal formovat i u nás. Stejně jako ve všech evropských zemích se v tomto sportu nejprve využívali pouze čistokrevní psi severského původu: aljašský malamut, grónský pes, samojed a sibiřský husky. Později se začali používat i psi křižení, hlavně za účelem dosažení co možná nejvyšších sportovních výsledků. Sport se rozdělil na dvě kategorie: uzavřená kategorie pouze pro severské saňové psy s průkazem původu a kategorie otevřená, přístupná pro všechna další plemena. Česká organizace Svaz sportu psích spřežení SSPS zaštiťuje obě závodní sekce, které zde mají rovnoprávné zastoupení. Pouze čistokrevným psům se v rámci SSPS věnuje organizace Českomoravský sportovní klub severských plemen ČMSKSP, která má svoji samostatnou strukturu. Celá tato organizace žije především díky internetové stránce www.mushing.cz, kde naleznete i diskuzi, inzerci a články. SSPS má velmi propracovanou strukturu registrace členů, závodníků, přihlašování závodů, zpracování výsledků a výpočtů výkonnostních bodů.

Naleznete zde i informace o chystaných závodech. V letošní sezóně je např. přihlášeno 38 závodů, z toho 20 podzimních, kdy psi tahají tréninkové káry a 18 zimních závodů se saněmi. V České republice naleznete asi 500 registrovaných členů, věnujících se tomuto sportu buď rekreačně nebo výkonnostně. Čeští reprezentanti pravidelně slaví své úspěchy i v zahraničí a drží krok se světovou špičkou.

Další informace naleznete na internetových stránkách:
www.mushing.cz

FISTC - Mezinárodní organizace saňového sportu pro severská plemena:
www.fistc.com

Pastevečtí psi

"Není dobré stádo, když nemá dobrého ovčáka – a není dobrý ovčák, když nemá dobrého psa"

Poměrně obsáhlá skupina psů FCI č. jedna v sobě zahrnuje psy ovčácké, pastevecké a honácké. Již z její různorodosti a pestrosti plemen můžeme usuzovat na velké využití psů v oblasti práce se zvířaty. Hned na začátku je třeba rozlišit rozdíl mezi ovčáckým, pasteveckým a honáckým psem.

Ovčáčtí psi, jak jejich jméno říká, pomáhali a pomáhají přímo při vlastní práci, kdy pes řídí pohyb stáda apod… Používají se převážně pro práci s ovcemi, ale mohou pást i kozy, nebo drůbež (kachny). Jedná se většinou o psy lehčí konstrukce, velice dobře pohyblivé.

Pastevecká plemena – byla používána také při pasení, ale jejich úkolem bylo hlídání stáda, před dravými šelmami, nebo i zloději. Jedná se proto o psy většího vzrůstu s ostřejší povahou.

Honáčtí psi – pomáhali při práci (přehánění) velkého hospodářského dobytka. Tito psi mají specifické vlastnosti a většina z nich nebyla používána pro práci s ovcemi. Jsou podsadití, ale přitom dostatečně mrštní.

V současné době je možno skládat následující zkoušky:

• Zkoušky vloh ovčáckého psa - ZVOP (slouží pro veřejné otestování vloh psa ještě před tím, než se u něj začne s důkladným výcvikem a než se bude moci zúčastnit vyšších zkoušek) ZVOP mohou absolvovat lidé se psy, kteří nemohou se psem pást (nemají ovce ani jiná hospodářská zvířata), aby mohli rozpoznat zda jejich pes má v sobě geneticky zakódované vlastnosti, které může přenášet na své potomstvo.
• Zkoušky práce ovčáckého psa (ZPOP1, ZPOP2 ZPOP3)
• Soutěží v ovládání ovčáckých psů (TRIAL)

Garantem zkoušek uvedených je Kynologická jednota - ČR Brno.

Klub pracovních ovčáckých psů
www.kpop.cz

Svaz chovatelů ovcí a koz ČR
www.schok.cz

Asistenční psi pro zdravotně handicapované

"Pomoc může přijít i na čtyřech nohách"

Dá se jednoduše říci, že jsou to psi, kteří nějakým způsobem pomáhají člověku s handicapem s cílem pomoci mu k návratu do aktivního života, zařazení do vzdělávacího či pracovního procesu, rozšíření možností při sebeobsluze, získání větší soběstačnosti, nezávislosti, svobody a bezpečí. Tito psi se rozdělují dle druhu handicapu svého postiženého pána, mohou pomáhat lidem se smyslový postižením zraku či sluchu. To jsou asistenční vodící psi pro nevidomé a asistenční signální psi pro neslyšící. Další psi pomáhají lidem s nějakým tělesným handicapem a těm se říká asistenční psi pro vozíčkáře či jinak tělesně postižené, můžeme je nazvat také asistenčními servisními psy. Další skupinou jsou asistenční signální psi pro osoby trpící záchvatovým onemocněním – jako je třeba epilepsie, diabetes, nemoci srdce a mnohé další. Canisterapie – tedy využívání pozitivního působení psa na zdraví člověka, je další možností uplatnění psů. Jedná se o léčbu těla, ale především duše potřebných. Mnoho handicapovaných lidí má vícečetné postižení, jako např. hluchoslepý, vozíčkář se zrakovou vadou, neslyšící epileptik apod. a právě pro ně jsou cvičeni psi s kombinovaným výcvikem, kteří musí zvládnout všechny aspekty handicapu svého pána. Všichni tito psi jsou cvičeni dle potřeb handicapovaných a tak musí trenér vždy reagovat na požadavky konkrétního klienta, pro kterého je pes připravován, ne nadarmo se těmto psům říká také "psi na míru".

Výcvik těchto psů klade nejen velmi vysoké nároky na odbornost a také na etické a morální kvality trenérů asistenčních psů, ale také klade velmi vysoké nároky na samotné psy. Bezvadný zdravotní stav a vhodné povahové vlastnosti jsou prvním a zásadním předpokladem pro zařazení psa do asistenčního výcviku. Pomocí speciálně vycvičeného asistenčního psa získají klienti nejen větší soběstačnost, ale přínosem je i nezbytný pohyb při venčení, manipulaci či česání psa, který handicapovaného udržuje v lepší kondici, zlepšuje hybnost a jemnou motoriku (pokud je to vzhledem k jeho onemocnění možné) a také každodenní kontakt se psem rozvíjí u handicapovaných kladné emoce a jednoznačně kladně působí na psychiku handicapovaného člověka.

Internetové stránky:
www.helppes.cz
Email: info@helppes.cz
Telefon: +420 603 769 864

Coursing

Dlouhou dobu před vznikem chrtích dostihů se plemena chrtů v různých oblastech používala k lovu zvěře pomocí zraku a také se hodnotili a vysoce cenili nejlepší psi. Tyto lovy (nejčastěji na malou zvěř – králíky a zajíce) se staly poprvé v Anglii sportem s pevnými pravidly, svými hrdiny, sázkami, rozhodčími, diváky … zkrátka vším, co ke každému sportu patří. Takto postupně z praktického využití chrtů jakožto loveckých psů vznikl sport zvaný hare-coursing a rozšířil se všude tam, kde byli známi britští chrti – greyhoundi, zejména do USA. Po druhé světové válce ale byly nutné změny – jednak se upustilo od lovu živých zajíců, což dnes již považujeme za nehumánní (některé tradiční závody hare-coursingu v Británii a Irsku jsou stále přes protesty aktivistů i veřejnosti pořádány) a také bylo nutno učinit opatřená zvyšující bezpečnost psů a jejich kontrolu během závodu. A tak se díky skupině milovníků chrtů a zejména pana Lyle Gillete v USA rozšířil lure-coursing – pokud možno co nejlepší napodobení lovu zajíce pomocí umělé návnady, navijáku a systému kladek. Velmi oblíbeným je tento sport v USA i většině zemích Evropy s delší historií chovu chrtů (Německo, Francie, Itálie, skandinávské země) a někde jej chovatelé vnímají jako aktivitu rovnocennou výstavám i klasickým dostihům, případně mají stejnou váhu jako zkoušky loveckých psů.

Trať by měla být členitá, pohyb návnady klikatý a nevyzpytatelný, velmi atraktivní jsou různé přírodní překážky a záludnosti a psi by měli prokázat své lovecké schopnosti, jak fyzické, tak duševní. Startují dva, výjimečně tři psi a měli by spolupracovat při tomto imitovaném lovu tak, aby jim "zajíc" pomocí rychlé kličky neunikl. Obvykle jeden pes pronásleduje „zajíce“ přímo a druhý podle charakteru prostranství vsadí na jednu stranu a snaží se zajíci nadběhnout, někdy běží psi dostatečným rozestupem vedle sebe a zajíce se snaží udržet si přesně mezi sebou. Hodnotí se, jak dobře se umí chrti zorientovat v terénu a využít jej, jak dobře spolupracují se sparing-partnerem a jak rychle a dobře dokáží reagovat na změny směru běhu "zajíce". Na trati dlouhé 500 – 700 metrů se také dobře prokáže, zda je pes ve výborné kondici, dostatečně rychlý, vytrvalý a zdatný. Někdy se stane, že chrt ztratí návnadu z dohledu, případně upadne, potom se vysoce cení, když chrt i přes nepříznivé podmínky stále hledá návnadu a prokazuje tím svou velkou chuť štvát. Závodníci mají vždy speciální dostihové náhubky, ale vždy je nepřípustné agresivní chování vůči sparing-partnerovi během běhu, které by mělo vždy vyústit v diskvalifikaci psa. Vidíme tedy, že nejen rychlost je rozhodčími hodnocena, ale také inteligence, chuť štvát, vytrvalost a hbitost.

Původně vznikl lure-coursing jen pro chrty a ti jsou pro něj nejlépe vybaveni, nicméně chuť lovit střapeček mají psi prakticky všech plemen a v České republice se mohou všichni coursingu účastnit. Nejsou sice tak rychlí jako chrti, ale často běhají velice dobře a s maximálním nasazením. Proto je velká spousta majitelů psů, kteří si coursing oblíbili, protože příprava psa na něj není časově náročná (nevyžaduje kromě běžného kondičního cvičení žádný zvláštní výcvik), psy velmi baví a hlavně unaví a většinou se koná v přírodě v pěkném prostředí.

Kluby které se v České republice coursingem zabývají:
www.coursingcz.info
www.coursing.net
www.coursingbrno.cz
www.mscoursing.com

Dostihy

Jsou určeny pro všechna plemena chrtů (skupina FCI X) a část skupiny FCI V. Běhají se na dráze, která má tvar oválu (většinou dvě velká "U" proti sobě), proto se někdy používá slovo "ovál". Délka dráhy bývá pro italské chrtíky a vipety 360 m, pro ostatní plemena 480 m. Ale běhají se dostihy i na jiné vzdálenosti, například 280 m. Občas se pořádají i dostihy rovinné. Těch je však minimum a většinou jsou to dostihy propagační. Poloměr zatáček je 40 – 45 m, šířka dráhy na rovině 6 m, v zatáčkách 8 m, některé dráhy (Lednice) mají klopené zatáčky s převýšením asi 4%. Povrch dráhy tvoří tráva nebo písek (zde by se mělo hovořit spíše o jílovito-písčitých drahách, není totiž písek jako písek). Dostihová sezona trvá přibližně od března do října. Pořádá se okolo 20 dostihů. Způsob tažení návnady je dvojí- "klasický zajíc" – lanko s návnadou je taženo před psy pomocí kladek, které jsou na zemi a celé zařízení je poháněno elektromotorem. Po každém běhu se lanko opět natáhne do výchozí pozice. Nebo se používá tzv. "nekonečný zajíc", kdy je tažné zařízení namontováno na vnitřním okruhu dráhy a běhá stále dokola, takže se nemusí po každém běhu znova natahovat.

Způsob hodnocení. Běhá se ze startovacích boxů, kterých je šest, to znamená, že v běhu může být nejvíce šest chrtů. Psi a feny běhají zvlášť, při malém počtu mohou běžet společně v tzv. mix běhu.. Jsou dva způsoby postupu do finále, "dle časů" a "dle pořadí". Dle časů – pro tento způsob je bezpodmínečně nutná přesná časomíra, která v každém běhu změří časy všech startujících. Každý pes běží dvakrát (s výjimkou greyhoundů – pro ně je druhý běh fakultativní), počítá se lepší čas a 6 psů s nejrychlejšími časy postupuje do finále. Tento způsob je výhodnější (rychlejší) při větším počtu startujících. Dle pořadí – do finále se postupuje systémem rozběh, opravný běh, semifinále, finále.Tento způsob lze použít do maximálního počtu 36 startujících. Je třeba znát a respektovat současnou výkonnost psů a podle ní sestavit spravedlivě jednotlivé rozběhy.

Na dostih musí být pes vybaven dostihovým košíkem a dečkou. Veškeré bodovací, mistrovské, CACT a CACIL závody může běhat pouze pes s dostihovou licencí, která je mu vystavena na základě licenčních běhů. Pes musí bezchybně absolvovat jeden sólo běh a dva běhy společné.

U nás jsou stálé dostihové dráhy v Kolíně, Lednici na Moravě a Mladé Boleslavi. Všechny mají travnatý povrch s pískovým doběhem. Dráha v Lednici má klopené zatáčky. V Kolíně a Lednici je klasické tažení návnady, v Mladé Boleslavi je nekonečný zajíc. Dostihová dráha je i na Praskačce, tato dráha je však soukromá.. Příležitostně se konají dostihy i na jiných místech, jde většinou o dostihy propagační, bývají součástí dalších akcí.

Více o dostizích chrtů se dozvíte přímo na stránkách dostihových drah a administrátorky dostihových licencí:

www.chrtilednice.cz
nika-afghani.unas.cz
www.drahakolin.ic.cz
racing.wiasoft.cz